G3 se sešel s jedním z našich hráčů CS:GO, aby s ním probral jeho roli v rámci SIS Competitive Gaming.
Co vás inspirovalo k volbě této profesní dráhy?
Hrajete spoustu her! Když jsem vyrůstal, máma mi říkala, že budu mít hranaté oči. Dlouho jsem sledoval profesionální scénu Valorant a Counter-Strike a to mě inspirovalo.
Předtím, než jsem se připojil k soutěžnímu hraní, jsem v CS:GO strávil asi 4000 hodin, ale ve skutečnosti jsem na spodní hranici počtu hodin. Díky rychlosti reakcí a stylu hry jsem vyletěl v žebříčku nahoru, ale jsou tu i jiní, kteří do hry vložili více než 13 000 hodin. K CS:GO jsem se dostal teprve před sedmi lety, takže ostatní mají v tomto ohledu přede mnou výhodu.
Připadá vám to jako práce?
Je to sice únavné, ale je to zábava. Není to něco, co musím dělat, ale co chci, a rozhodně to necítím jako práci. Pracoval jsem ve skladech a jako číšník, teď je to práce. Můžu jít spát ve tři ráno a v šest vyskočit z postele s vědomím, že budu celý den hrát CS:GO.
Své první studentské finance jsem použil na zaplacení nájmu a koupi svého prvního pořádného herního kousku. Mamince jsem slíbil, že je to investice, takže když jsem jí řekl, že jsem tu práci dostal, nevěřila, že hraju videohry pro peníze. Prarodičům jsem vyprávěl o lidech, kteří mi věnovali peníze na streamování - teď už to opravdu nechápou.
Jaká je rivalita s kolegy, se kterými denně hrajete?
Všichni jsme přátelé, ale když se dostanete do hry, je to jiná zóna - hrajete za sebe a za spoluhráče. Zapomínám na tlak. Se spoluhráčem jsme velmi soutěživí - i když jdeme domů, probíráme sestavy a trénujeme. Ostatní kluci vědí, že jsme snaživci!
Jak moc si ve hře uvědomujete, že kamera sleduje každý váš pohyb a výraz obličeje? Cítíte povinnost být zábavní mimo obrazovku stejně jako na ní?
To záleží na vašem herním stylu. V CS:GO jsem velmi rychlý hráč a těžce mířím, takže se na někoho vrhnu, jednou klepnu a jdu dál. Na druhou stranu můj spoluhráč je stratég, takže máme herní styl, kdy mě podporuje zezadu. Já tam vlezu, udělám co největší poškození a on to pak může uklidit. Necítím potřebu být osobností na kameru, protože můj herní styl mluví sám za sebe.
